Automatizace je přesná. To je její síla i nebezpečí. Pokud proces obsahuje nevyřčená pravidla, výjimky řešené podle zkušenosti jednoho člověka a data, kterým nikdo nevěří, systém tuto nejistotu neodstraní. Jen ji začne opakovat ve větším měřítku.
První varovný signál je nestabilní vstup. Každý případ přichází jinak a nikdo neumí určit minimální sadu údajů. Druhý je chybějící vlastník rozhodnutí. Třetí je situace, kdy se většina práce skládá z výjimek a běžný případ prakticky neexistuje.
V takové chvíli má větší hodnotu krátký redesign procesu: sjednotit vstup, pojmenovat rozhodovací pravidla a určit, které výjimky zůstanou na člověku. Automatizace potom není sázka na pořádek. Je jeho důsledkem.